Ionizace vzduchu

Přirozená vlhkost vzduchu vytváří v přírodě tzv. ionizační mikroklima, v důsledku tvorby vodních par se v ovzduší pohybuje zhruba 50 tisíc záporných iontů (aniontů) v jednom kubickém metru vzduchu. Jiná situace ovšem vzniká ve městech, neboť v důsledku emisí z automobilů, cigaretového kouře a smogu způsobeného zvířenými částečkami prachu převažuje naopak počet kationtů (kladných iontů), které jsou zdrojem zdravotních potíží.

Lidé se zkrátka ve městech cítí více unaveni, vnímají pocit vydýchaného těžkého vzduchu a v některých případech se to projevuje poruchami spánkového režimu, bolestmi hlavy, alergiemi, narušeným imunitním systémem a větší náchylností na vznik infekčních chorob.

Z tohoto hlediska je příznačné srovnání života ve městě a v čisté přírodě s výživovými hodnotami smažené koblihy z bílé mouky, rafinovaného cukru a tuku s převahou omega-6 mastných kyselin a se šťávou ze syrového ovoce nebo zeleniny.

Umělá ionizace

Městský život má svá úskalí, která mnohdy převažují nad výhodami. Pokud nechceme měnit svůj životní styl a stěhovat se přímo na venkov, lze si alespoň vypomoci čističkou vzduchu s vnitřním ionizátorem. Pamatujme na to, že ideální stav záporných iontů by měl být zhruba v rozmezí 1000 až 1500 aniontů na krychlový centimetr, což odpovídá hodnotě horského lesa. Přípustná hraniční hodnota se pohybuje kolem 250 aniontů na krychlový centimetr, ovšem v typickém městském bytě klesá až na 100 aniontů ve shodném objemu.

Zajímavé je vědět, že domy z klasických nevodivých materiálů (cihla, dřevo nebo kámen) si uvnitř udržují téměř shodnou hodnotu, jaká je ve venkovním prostředí, ale panelový byt již vykazuje hodnotu poloviční a takřka nulovou pak zaznamenáte v železobetonové konstrukci moderních výškových staveb.  Záporné ionty dále snižuje provoz výpočetní techniky, televizorů, ale i plastové předměty vybavení domácnosti a osvětlení zářivkami.

Absenci záporných iontů zaznamenáme i v klimatizovaných kabinách letadel a automobilů, ale i vnitřních bytových prostorách s klimatizací.